UPDATE [5/2020]: do článku jsem přidala pár nových fotek a zážitků, které jsme získali až po letech a mnoha návštěvách tohoto parku.
Příroda kousek od Houstonu
Konečně máme téměř vše vyřízené a můžeme začít poznávat okolí našeho nového domova. Naplánovala jsem výlet do nedalekého státního parku Brazos Bend, jehož hlavním lákadlem jsou aligátoři (american alligator). Ti se vyskytují kolem Houstonu v podstatě všude, ale v tomto parku by mělo být více pravděpodobné, že na ně narazíme.
Z Houstonu jsme vyrazili po dálnici 59 na jihozápad, přibližně po 20 mílích jsme z ní sjeli a vydali se dále na jih po místních okreskách. Celkem asi 40 mil od downtownu Houstonu.
Informace o parku, annual pass
U vjezdu do parku jsme si koupili roční pernamentku na všechny státní parky v Texasu (annual Texas State Parks Pass) za 70 dolarů, která opravňuje majitele a celou posádku vozu využívat celoročně vstupy zdarma ve více než 90 parcích, dále 50-ti procentní slevy v kempech a různé slevy na věci prodávané v parcích.
Samostatný vstup do parku je 7 USD za osobu na den. Aktuální informace včetně map lze získat přímo na místě. U vjezdu je Visitor Center a rangeři jsou velmi ochotní poradit. Nebo koukněte na internetu na oficiální web parku nebo stránky dobrovolníků.
Aligátoři
Zaparkovali jsme poblíž jezera 40 Acre Lake a vydali se k vyhlídkové plošině postavené na jeho břehu. Po pár metrech, přímo vedle cesty se váleli aligátoři.
První setkání s těmito tvory bylo trochu zvláštní – nevěděli jsme, co od nich čekat, jestli je bezpečné projít kolem nich. Tak jsme jen civěli na ty potvory a čekali, co se bude dít.
Kolem nás prošla bezstarostná rodinka s dětmi a překvapivě se nic nedělo. Potvory ani nehnuly brvou, vůbec je to nezajímalo.
Jak se chovat mezi aligátory
Z informačních tabulí jsme se dozvěděli, že je bezpečné udržovat vzdálenost 10 metrů od zvířat, ale viděli jsme i magory, kteří je provokovali asi z metrové vzdálenosti.
Jsou to divoká zvířata, takže se může stát cokoliv, ale v historii parku se ještě nestalo, že by aligátoři zaútočili na člověka.
Pokud se dodržují pravidla a lidi aligátory nestresují (a nekrmí!!!), nemělo by se nic stát. Aligátoři nebývají agresivní, což je jeden ze znaků odlišnosti od krokodýlů.
Pouze v letním období, kdy se líhnou nová mláďata z vajíček, jsou aligátoří matky střežící hnízda více agresivní, pokud se někdo moc přiblíží.
Navíc lze poznat, kdy je aligátor naštvaný – otvírá tlamu a syčí, což jsme za celý den nezpozorovali ani jednou.
Aligátoří stezka kolem 40 Acre Lake
Pokračovali jsme dál po stezce kolem jezera 40 Acre Lake. Divila jsem se, jak ta cesta může vydržet v pevném stavu, když je všude kolem bažina nebo nějaká vodní plocha. Části stezky byly občas nahrazené lávkami.
Často se nám stalo, že jsme šli jen tak po cestě a vyděsili se, protože aligátoři polehávali skoro všude okolo tak dva nebo tři metry od cesty a přes trávu nebyli na první pohled vidět. Třeba jako tenhle, všimli byste si ho?
Jak se tam ti aligátoři jen tak líně povalují, může vzniknout dojem, že jsou to pomalá líná stvoření. Ale toto zdání klame, prý dokážou běhat rychlostí až 30 mil za hodinu (50 km/h).
O pár let později jsme dokonce byli svědky napínavého boje, kdy spolu bojovali dva aligátoři na život a na smrt. Překvapivě to neprobíhalo ani trochu podle našich představ. Aligátoři se atakovali navzájem jen jednou za čas, ale o to drastičtější scény jsme mohli shlédnout. A ještě překvapivější pro nás bylo, že aligátoři takto bojovali několik hodin a stále byli naživu.
Aligátoři se rádi vyhřívají na sluníčku na březích nebo na plovoucích kládách.
Sbírají tak energii podobně jako třeba hadi. Při tomto procesu se moc nehýbou a neradi jsou při tom rušeni, proto to vypadá, že jsou líní a pomalí.
V informačním letáku mě také zaujala jedna rada – aligátor má vždy “přednost v jízdě”. Aligátoři rádi mění vodní teritoria a tak přechází přes cesty kudy chodí lidi. Pokud leží na cestě, člověk mu prý musí dát přednost, otočit se a odejít odkud přišel. Jeden velký aligátor nám přešel přes cestu a tomu jsme docela rádi tu přednost dali 🙂
Zachytit to navíc na fotce se nám podařilo až po pár letech – tady dáváme přednost aligátorovi společně s naší čerstvě narozenou první dcerou.
Potrava aligátorů
Došli jsme po břehu jezera k pozorovací věži, kde se nám naskytl úžasný panoramatický výhled na okolní vodní plochy – jezera Pilant Lake a 40 Acre Lake.
Odsud jsme dál pokračovali stezkou Spillway, která vede mezi hustě zalesněnými bažinami k dalšímu velkému jezeru Elm Lake.
Docela mě překvapilo, že velmi blízko aligátorů proplouvali želvy, ptáci a hadi, ale neviděli jsme, že by po nich aligátor vyjel. Údajně šetří síly na jistou kořist a spíš vyčkávají. Jen párkrát v průběhu mnoha let jsme zahlédli aligátora jak má v zubech svou ulovenou kořist. Tenhle právě ulovil hada.
Aligátor je masožravý predátor, který požírá ptáky, ryby, želvy, hady, mývaly, ale třeba i menší jeleny, divoká prasata a jiné aligátory. Vytváří tak rovnováhu v přírodě a přispívá k tomu, aby se aligátoři nepřemnožili. Stačí mu ulovit jedno zvíře za týden, možná i proto není tak často vidět při lovu.
Elm Lake
U jezera Elm Lake jsme se napojili na další stezku, lemovanou rybářskými a pozorovacími můstky, které jsou přístupné i vozíčkářům. V parku neplatí žádné omezení, může se rybařit i bez licence (rybářského lístku), ale opět platí, že aligátor má přednost. Pokud ho zajímá váš úlovek, musíte mu ho přenechat.
Tato stezka byla bohužel docela rušná, potkávali jsme hodně rodin s dětmi i dost cyklistů. Tentokrát jsme tedy neviděli tolik aligátorů zblízka, za to jsme je velmi dobře slyšeli.
Dál od břehu v jezeře Elm Lake byly ostrůvky odkud se ozývaly hlasité mručivé zvuky, kterými dospělí samci lákají samice k páření (v období od března do května). Starší a větší aligátoři (3 až 4 metroví) se stahují na tyto ostrůvky, aby měli klid k rozmnožování.
Ti menší a mladší by souboj se staršími prohráli a tak se spíše válejí na březích kolem stezek. Upřímně jsme byli docela rádi, že jsme se setkali zblízka většinou s těmi menšími, z těch velkých šel opravdu strach.
Udělali jsme krátkou odbočku k menšímu jezírku Old Horseshoe Lake, kolem kterého také vede okruh. My jsme se však vrátili k Elm Lake a prošli kolem parkoviště a piknikových míst, kde si mnoho rodin udělalo pohodový oběd v přírodě. Grily na barbecue jsou tu volně k dispozici v hojném počtu. Americké rodiny sebou vozí i obří mobilní lednice se spoustou jídla a pití, takže to občas vypadá jako někde na hromadné svatební hostině.
Ptáci
Dorazili jsme k pozorovací plošině nedaleko parkoviště, postavené těsně nad hladinou jezera Elm Lake. Obdivovali jsme aligátora plovoucího přímo pod námi, zatímco o kousek dál se procházela obří volavka, která se snažila něco ulovit.
Mimo desítek aligátorů, které jsme dnes potkali, jsme zahlédli snad ještě více ptáků, vážek a motýlů, kteří nás provázeli po celou cestu.
Viděli jsme různé druhy volavek (yellow crowned night heron, great egret), několik ibisů (white ibis), ale i další ptáky. V parku Brazos Bend jich najdete přes 300 druhů.
Hadi
Obešli jsme jezero Elm Lake a vydali se zpět k autu stejnou cestou (Spillway), kde jsme zahlédli několik menších hadů ve vodě. Než jsme jeli do parku, podrobně jsem si nastudovala místní druhy hadů, protože jich tu žije dost, někteří jsou jedovatí (copperhead, cottonmouth, rattlesnake, coral snake) a já z nich mám strach.
Většinou se lidem vyhýbají a raději volí ústup než útok podobně jako většina divokých zvířat. Ale jeden druh je trochu jiný. Had pojmenovaný Copperhead ztuhne a čeká, že nebude spatřen, protože má dokonalé maskování. Pokud se pohybuje mezi suchými listy, není skoro vůbec vidět. Jednou jsem takového copperheada málem zašlápla, protože jsem ho zahlédla až na poslední chvíli.
Pak je nebezpečí, že had kousne, když se bude cítit ohrožený. I když, stalo se mi to už několikrát, že jsem hada přehlédla. A zatím jsem viděla jen jeho do široka otevřenou tlamu, čímž se mě snažil varovat: bacha nešlápni na mě jinak bude zle. Zatím mě žádný neuštknul, jen jsem měla skoro infarkt samozřejmě.
Naštěstí většina uštknutí nebývá smrtelná. Had může nejdříve kousnout “naprázdno” a teprve při opakovaném útoku přidá jed. Ani tehdy není nic ztraceno, protože jed většinou nebývá tak silný, aby zabil člověka.
Přesto je doporučeno zůstat v klidu, vyhledat pomoc a nechat člověka sledovat. Protijed se zpravidla nepodává, protože jeho vedlejší účinky jsou horší než jed samotný. Tito hadi jsou srovnatelní s českou zmijí.
Další možnosti zábavy a poznávání
Naší jednodenní návštěvou jsme zdaleka nevyčerpali všechny možnosti, které park na ploše 20 km2 nabízí. Rangeři tu pořádají bezplatné naučné výlety s výkladem, kde učí lidi lépe porozumět přírodním krásám Texasu.
Prošli jsme pouze malou část turistických tras, celkem je zde vybudováno přes 35 mil stezek nejen pro turisty a cyklisty. Část z nich (8 mil) je určena pro lidi jezdící na koních.
Na řece Brazos, která tvoří východní hranici parku, se dá jezdit na kánojích a kajacích.
Park má také několik tábořišť se zázemím, které lze předem zarezervovat online. Na jaře a na podzim, kdy je ještě přijatelné počasí, bývá o víkendech plno. V létě bude nejspíš prázdno, ale to sem jedou kempovat jen úplní blázni – velké vedro, nesnesitelná vlhkost, komáři vás odrovnaj a park bývá často kompletně zaplavený po hurikánech a tropických bouřích.
Mimo zvířat, se kterými jsme se dnes setkali, je tu ještě mnoho dalších nespatřených druhů. Pozůstatky prérií, které dříve obývali bizoni, jsou dnes útočištěm pro jeleny, mývaly, lišky, kojoty a rysy. Park oplývá také velmi bohatou rostlinnou rozmanitostí – vyskytuje se tu přes 500 druhů rostlin.
Nature Center
Přírodovědné centrum, které se nachází mezi Elm Lake a Creekfield Lake, nabízí skvělou příležitost k poznání tohoto unikátního parku. Mají tu pár aligátořích mláďat k výukovým účelům a návštěvníci si je můžou pohladit. Do přírody je vrací nejpozději za rok, do doby než si zvyknou na lidi a ještě se dokážou přizpůsobit zákonům volné přírody.
Lze si zblízka prohlédnout i další obyvatele parku – hady a tarantule. I ty je možné vzít do ruky – zase jsem málem umřela strachem 🙂
V akváriích mají typické živočichy z okolních vod. V centru je také výstava, dárkový obchod a klub pro děti s naučným programem. Pokud vás lokální příroda zajímá, tohle místo určitě zahrňte do svého programu.
Později jsem absolvovala několikaměsíční trénink, abych se mohla stát rangerem dobrovolníkem. Získala jsem tak možnost chytat ty malé aligátory do vlastních rukou a dávat je pohladit návštěvníkům. Tahle fotka je z doby, kdy za náma přijel do USA můj táta a nechali jsme moji dceru pohladit aligátoří mládě. Byla z toho úplně vedle.
Každý rok (na konci léta) se nám v nature center líhnuly aligátoří mláďata přímo před očima. Rangeři jim z vajíček někdy pomáhali a tahle akce byla přístupná i veřejnosti. K návštěvě této observatoře jsme se zatím bohužel nedostali.
Tohle video jsem natočila o několik let později, kdy jsme líhnutí malých aligátorů mohli pozorovat i s našimi dětmi.
Další zážitky a zkušenosti z mojí práce dobrovolnického rangera v Brazos Bend sdílím v mé knížce Ze Strahova do NASA.
George Observatory
Observatoř, nacházející se mezi jezery Elm Lake a Hale Lake, umožňuje noční pozorování hvězd pomocí tří teleskopů. Hned vedle je naučné vesmírné centrum Challenger Learning Center. Návštěvníci si mohou na místě prohlédnout také sbírku meteoritů. K návštěvě této observatoře jsme se bohužel zatím nedostali.
Když jsme Brazos Bend opouštěli, cedule na výjezdu z parku hlásala: See you later, alligator! A opravdu jsme se sem během let vrátili ještě hodněkrát, i díky mé práci v tomto parku. V okolí Houstonu jsou vlastně všude kolem samé bažiny, ale Brazos je ta nejhezčí široko daleko!
Leave a Reply