Galveston
Galveston je turistickým letoviskem na ostrově u Mexického zálivu (Gulf of Mexico), vzdálený asi 50 mil (80 km) jihovýchodně od Houstonu.
Tento přístav čas od času smete velký hurikán – naposled se tudy přehnal Ike v roce 2008. Hurikán z roku 1900 je dodnes považován za nejničivější přírodní katastrofu v historii USA – zemřelo při něm téměř 10 tisíc lidí.
Od té doby je na pobřeží ostrova vybudována 16 km dlouhá a 5 metrů vysoká zeď (seawall), chránící město před záplavovou vlnou. Samotný ostrov podlouhlého tvaru tvoří přirozenou bariéru, která chrání pevninu včetně Houstonu.
Galveston Island State Park
Prohlídku ostrova jsme zahájili v jeho západní části, nedaleko za městem, kde se nachází vjezd do menšího státního parku Galveston Island State Park. Tento park je rozdělen hlavní silnicí na dvě části – jižní plážovou (beachside) a severní v zátoce (bayside).
Zabočili jsme nejdříve vlevo na pláž, u závory se prokázali Annual Texas State Parks Passem, který nám umožňuje vstup zdarma (výhody annual passu popisuju v článku o státním parku Brazos Bend). Rangerka nás vybavila jako vždy šikovnými mapami a poradila co určitě stojí za to vidět.
Aktuální informace o parku včetně map lze najít na oficiálním webu Texas Parks and Wildlife Department a na stránkách dobrovolníků.
V těsné blízkosti Visitor Centra na beachside je k dispozici spousta typických piknikových míst s grilem, včetně několika s bezbariérovým přístupem.
Samotná pláž se mi moc nelíbila, protože se tam válelo spousta bordelu – ne odpadky, jen naplavené dřevo a mořské řasy.
Na pláži mělo několik rodin typicky velké piknikové hostiny…
… zatímco ve vlnách řádili jejich psi…
… a děti.
Pozorovali jsme všudypřítomné racky, pelikány a další ptáky.
Obě části parku, beachside i bayside, nabízí kempovací místa, ale v této plážové části jsou navíc i sprchy, které přijdou vhod po koupání v oceánu.
Přejeli jsme autem do druhé části parku u zátoky (bayside), která je tvořena převážně mokřady, jezírky a prériemi, a údajně tu lze pozorovat mnoho zvířat, podobně jako v každém státním parku. Prošli jsme si kousek naučné stezky vedoucí po dřevěné lávce přes jezero.
Tato část parku byla dokonale liduprázdná. Narazili jsme tam jen na tátu se synem, kteří právě něco ulovili. Rybaření je ve všech texasských státních parcích zdarma a není potřeba žádná licence, takže jde o velmi rozšířenou zábavu místních lidí.
Místo bylo bohužel také nezvykle chudé na zvířata – zahlédli jsme jen pár všudypřítomných racků, kraba a vážku.
Zato komáři nás neúnavně žrali za živa všude. Okolí Houstonu je vlastně jedna velká bažina, takže repelent patří do povinné výbavy při našich výletech do přírody.
Také opalovací krém hojně používáme, protože místní jaro (březen) se dá směle srovnat s českými letními pařáky s teplotami kolem 85° Fahrenheita (30° Celsia). Docela máme obavu, co budeme dělat až sem dorazí léto. Asi budeme mít povinnou saunu zdarma každý den 🙂
Místní architektura
Z parku jsme zamířili zpět do města, směrem na východ. Mezi parkem a městem jsou postavené plážové domy téměř bez výjimky na vysokých kůlech.
Při pohledu na takové konstrukce mě napadá, že to přece nemůže vydržet žádnou velkou vlnu. Ale množství takto postavených domů napovídá, že to bude asi nejúčinnější způsob jak jejich domy odolávají přímořským bouřím.
V centru města to ale vypadá jinak. Architektura přímo v Galvestonu se pyšní monumentálními historickými vilami z 19. století, protože domy jsou tu chráněny již zmiňovanou vysokou zdí postavenou na pobřeží podél hlavní ulice Seawall Blvd.
Seawall Boulevard – pobřežní promenáda
Seawall Boulevard přímo láká k procházkám po pobřeží moře. Nahoře nad zdí proti vlnám vede silnice, na jejímž okraji je v podstatě nekonečné množství placených parkovacích míst a hned vedle je trasa pro pěší.
Podél zdi se táhne několik kilometrů písečných pláží s mnoha moly vybíhajícími do moře, která slouží především turistům a rybářům.
Na místních plážích překvapivě nebylo naplavené žádné dřevo narodíl od State Parku, jen pár řas se tam našlo. Na některé pláže se dá vjet přímo autem, ale za to se platí (kolem 8 USD).
Sprchy jsme tu viděli také placené – někdy je to zahrnuto v ceně vjezdu (podobně jako ve státním parku Galveston Island), někdy chtějí 2 dolary za jedno použití.
Popojížděli jsme podél pobřeží a zastavovali tam, kde se nám to zdálo zajímavé. Na pobřeží najdete spoustu restaurací a plážových barů. Sledovali jsme surfaře jak chytají vlny.
UPDATE [8/2016]: Galveston Island State Park – o pár let později jsme takhle sjížděli vlny s našimi dětmi.
Pelikáni
Největší překvapení na nás čekalo až na východním konci ostrova. Zastavili jsme v opuštěné zátoce (na Boddecker Drive), kde bylo jen pár rybářů, ale zato hodně ptáků. Pozorovali jsme tady zblízka pelikány při lovu.
Pelikáni jsou velmi společenští tvorové. Tito obří ptáci lítali většinou v páru a prováděli dokonale synchronizované sestavy. Kroužili kolem a vyhlíželi svou kořist.
Nedaleko často číhal také nějaký racek, aby jim mohl kořist ukrást přímo z hrdelního vaku. Občas nastala situace, kdy se racek při pokusu o krádež s pelikánem srazil.
Pelikán hnědý je jediný druh pelikána, který loví tak, že se najednou vrhá střemhlav dolů (hází šipky). Bylo celkem zábavné pozorovat ten páreček pelikánů, jak se oba současně řítí do vody úplně stejnými pohyby – že by tam plavaly i dvě synchronizované ryby?
Mořské jídlo
Galveston je známým městem, kde se dá dobře najíst čerstvých plodů moře. Zarezervovali jsme si předem místo v jedné z vyhlášených restaurací. To se ukázalo jako velmi dobrý tah, protože tam lidi stáli frontu a čekali až se uvolní místo. A opravdu to stálo zato.
Začnu něčím, co mi v Čechách často chybělo – příjemná obsluha na profesionální úrovni. Přišel člověk, představil se a oznámil, že se nám ten večer bude věnovat. Je tu zvykem, že jeden člověk obsluhuje jen určité stoly, aby lidi měli “svého” čišníka. Na place jich kmitá tolik, že by to v ČR vystačilo rovnou na několik hospod.
Voda s ledem se tu dostává automaticky zdarma, pivo mi dali pokaždé do nové čerstvě vychlazené sklenice.
Dostáváme se k jídlu – na sea food, tedy potvory z moře vytažené, si ani jeden z nás moc nepotrpí. Ale chtěli jsme zkusit jak to chutná, když je to čerstvé a správně udělané.
Oba jsme si dali Texas Redfish – já s krevetami, langustou a houbami, Martin na grilu. Vůbec to nebylo cítit rybinou a chutnalo to výborně, takže jsme se po tom mlsně olizovali.
Přestože Saltwater Grill je celkem vyhlášená restaurace, nebyla to nějaká luxusní snobárna, kde by lidi chodili ve fracích. Cena jídla se pohybovala kolem 20 až 30 dolarů (cena trochu vyšší než obvykle). Za dýško (tip) se nejen tady dává asi 15 až 20 procent z ceny. Pokud jste s obsluhou spokojeni, tak i více.
Další atrakce v Galvestonu
Galveston nabízí kromě zmiňovaných atrakcí také historické sbírky, obchody, muzea a umělecké galerie. Každý rok se tu konají tradiční festivaly, např. Mardi Gras. Za návštěvu prý stojí také botanická zahrada Moody Gardens s deštným pralesem v prosklené pyramidě. Z místního přístavu vyplouvají pravidelně výletní lodě do Karibiku.
Nejdříve jsme byli lehce zklamaní, že jsme ve státním parku Galveston Island nepotkali moc zvířat. Ale ti lovící pelikáni nám tohle perfektně vynahradili. Nakonec jsme nejen díky dobrému jídlu odjížděli spokojení.
Pokud vás zajímá jaký je život v USA a jak jsme se do Ameriky vlastně dostali, může pro vás být zajímavá naše kniha Ze Strahova do NASA.
Leave a Reply