Lyndon B. Johnson Space Center (JSC) se nachází přibližně 30 mil (50 km) jihovýchodně od Houstonu v menším městě Clear Lake, kam se dá dostat pohodlně po dálnici I-45 za pár minut.
Rozsáhlý areál JSC (6,6 km2) se skládá přibližně ze stovky budov, kde se provádí výzkum, jehož součástí je teď i Martin. Svou práci na zařízení posílaných do vesmíru detailněji popsal v naší knížce Ze Strahova do NASA.
Mimo tréninkového střediska Astronaut Training Facility a centra pro řízení vesmírných letů Mission Control Center se zde nachází i návštěvnické centrum a Rocket Park s obřími raketami.
Centrum je zaměřené tak, aby i ti nejmenší návštěvníci pochopili význam NASA, ale zároveň je to zajímavé i pro dospělé. Každý si tam může najít to své.
Vstup
Platí se zvlášť parkovné 6 USD za auto. Cena základního vstupu za osobu se pohybuje kolem 23 dolarů, ale při online objednávce lze získat slevu zhruba 5 dolarů. Jednou jsme také využili letáky na poloviční slevu, které jsem našla v běžných obchodech (např. Randalls).
Centrum nabízí za pár dolarů přikoupit i zvukový doprovod Astronaut Audio Tour připravený zvlášť pro děti a pro dospělé v angličtině nebo ve španělštině. Vyfasovali jsme MP3 přehrávač a u každé atrakce jsme si mohli spustit komentář od skutečných astronautů nebo vedoucích letového provozu.
Aktuální ceny vstupenek, online objednávky i současný program a výstavy lze nalézt na oficiálním webu.
Před vstupem jsme si vzali leták s mapkou atrakcí a časem jednotlivých show, který přišel později vhod.
Venku sice bylo vedro na kraťasy, ale uvnitř bylo značně překlimatizováno, takže jsme s radostí využili i dlouhé kalhoty a mikinu. Do areálu se šlo přes bezpečnostní kontrolu a proto věci jako malý kapesní nožík zůstaly raději v autě.
Tram Tour – výlet vláčkem po areálu
Jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí je projížďka vláčkem, která nabízí pohled do zákulisí několika částí rozsáhlého areálu NASA.
Na oblíbenou atrakci se stojí fronta, i když není zrovna víkend nebo svátek, proto je třeba přijít na stanoviště včas.
Mohli jsme si zvolit ze dvou tras – buď jet do tréninkového centra astronautů Astronaut Training Facility nebo do řídícího střediska Mission Control Center. Obě trasy mají na konci společnou zastávku v raketovém parku (Rocket Park). Ve všední den nás dokonce provezli po všech třech atrakcích najednou.
Před nástupem do vláčku jsme prošli bezpečnostní kontrolou – focení a rentgen věcí i nás. Vyjeli jsme od návštěvnického centra pěknou zelenou oblastí, vedle cesty se pásly dlouhorohé krávy.
Minuli jsme Rocket Park a pokračovali dál po areálu plném parkoviští, neznámých budov, satelitů, nádrží s tekutým dusíkem, ale i zelených parčíků a luk, kde se proháněly srnky.
Během cesty se z reproduktorů vláčku ozýval komentář.
Astronaut Training Facility – výzkum a trénink astronautů
Poprvé vláček zastavil ve středisku Astronaut Training Facility, kde se snaží astronautům nasimulovat stejné podmínky, ve kterých budou v průběhu vesmírné mise. K takovým účelům tu mají k dispozici různé moduly, vesmírná vozítka, všelijaké testovací harampádí a dokonce části raketoplánu.
Veřejnost má přístup na zasklené ochozy obří haly, odkud lze pěkně z nadhledu pozorovat vědce, inženýry a astronauty při práci.
Mission Control Center – řídící středisko
Další alternativní zastávkou na cestě vláčkem může být řídící cetrum vesmírných letů a misí Mission Control Center. Právě sem směřovaly první slova Neila Armstronga z měsíce: “Houston, Tranquility Base here. The Eagle has landed.” (Apollo 11).
Nebo neradostná zpráva astronautů z mise Apollo 13: “Hey Houston, we’ve had a problem here.”, kdy došlo k výbuchu kyslíkové nádrže a vesmírný modul byl vážně poškozen.
Průvodce nás zavedl k prosklené vytríně s výhledem do řídící místnosti s mnoha obrazovkami a panely. Pohodlně jsme se usadili v sedačkách jako v kině a vyslechli si přednášku o řídícím centru a úspěších NASA nejen ve vesmírných programech. Zabývají se totiž výzkumem, který je použit i v mnoha jiných oblastech, např. vylepšení vakcíny proti salmonele, vývoj nových materiálů apod.
Na cestě zpět se vláček zastavil na místě s památníky na počest zemřelých astronautů, kde jsme uctili jejich památku minutou ticha. Poté jsme si vyslechli projev prezidenta George W. Bushe pronesený po tragické nehodě raketoplánu Columbia 1. února 2003.
Rocket Park – Saturn V Facility
Dojeli jsme k poslední zastávce výletu Rocket Parku se skutečnými raketami různých velikostí. Nejmenší raketa Mercury Redstone vynesla do vesmíru druhého člověka v historii Alana Sheparda v roce 1961, necelý měsíc po Gagarinovi.
Vedle ní stojí o něco větší raketa Little Joe II, která sloužila k vynesení modulů Apollo. Ale to největší překvapení nás čekalo uvnitř haly – u vchodu jsme doslova zůstali stát s otevřenou pusou.
Obrovská raketa Saturn V byla největší ze skupiny vynášející moduly Apollo a Skylab do vesmíru – měří přes 110 metrů. Člověk působil v porovnání s ní jako směšná nicotná figurka.
Dokonce jen jeden z jejích obřích motorů byl větší než Martin.
Raketu mají rozkouskovanou na jednotlivé části tak, jak se ve skutečnosti oddělovala.
Po okraji haly si lze přečíst o každé misi Apolla od nesmělých počátků až po úspěšné mise s přistáním na měsíci.
Z Rocket Parku nás vláček zase dovezl zpět k návštěvnickému centru. Celý výlet trval přibližně hodinu a půl.
Starship Gallery – kino a muzeum
Další velmi zajímavá atrakce Starship Gallery začíná filmem On your Destiny o triumfech amerického vesmírného programu.
Po shlédnutí tohoto krátkého filmu jsme se dostali dál do rozmanité muzejní části s artefakty mapujícími historii vesmírného programu – sbírka minerálů a hornin z vesmírných těles, moduly a zařízení (Goddard Rocket, Mercury Atlas 9 “Faith 7”, Gemini V, Lunar Roving Vehicle Trainer, Apollo 17 Command Module, Skylab Trainer, Apollo-Soyuz Trainer) atd.
Celkově tato atrakce zabere asi 45 minut.
Blast Off – start raketoplánu a mise
Začátek tohoto programu se odehrával v takové předsíni. Díky tomu, že jsme se postavili přímo před velké obrazovky, jsme si mohli perfektně vychutnat krátké video o startu raketoplánu s efektními prvky známými ze 4D kin.
Hlasité dunění a kouř z motorů se nám valil přímo do obličeje (výborný zážitek zejména pro děti a pro mě teda taky :-). Poté jsme byli vpuštěni do sálu Blastoff Theater se spoustou ovládacích prvků, řídících panelů a obrazovek.
Vyslechli jsme přednášku a shlédli prezentaci o budoucí misi na Mars (chtějí to stihnout do roku 2035). NASA zde ukázala vývoj speciálního zařízení pro přistání, zkoumání a pohyb na Marsu (vozítko Curiosity rover).
Místo využívají pracovníci NASA i pro sledování aktuální situace astronautů na vesmírné misi nebo startu raketoplánu z Floridy v minulosti.
Program trvá asi 30 minut.
Living In Space – Život ve vesmíru
Navštívili jsme další zajímavou a oblíbenou atrakci nazvanou Living In Space (Život ve vesmíru). V otevřené “místnosti” ISS názorně ukazují, jak se vlastně kosmonauti potýkají s každodenními běžnými činnostmi, o kterých my na Zemi ani nepřemýšlíme.
Přednášející během 25 minutového výkladu vysvětluje jak se jí, spí, sprchuje, chodí na WC atd. Astronauti tam mají i posilovací stroj, na kterém musí cvičit několik hodin denně, aby jim neochabovalo svalstvo. To se děje ve stavu beztíže, kdy člověk svalstvo vlastně přirozeně nevyužívá a jen tak si proplouvá prostorem.
Vedle “místnosti” jsme si zkoušeli různé kosmonautské helmy, ale všechny nám byly moc velké.
Simulace mise raketoplánu
Jedná se spíš o takovou doplňkovou atrakci pro děti, za kterou je nutno zaplatit další 4 dolary (není zahrnuto ve vstupném).
Nasedne se do uzavřeného modulu a během pětiminutové show se až 10 návštěvníků baví sledováním mise raketoplánu na obrazovce – od startu přes práci na vesmírné stanici až po přistání.
Celý modul se při této “jízdě” všelijak naklání, klepe a duní. Nejedná se však o nějakou extrémní centrifugu a pokud by někomu bylo opravdu špatně, uvnitř zmáčkne tlačítko a simulace se zastaví.
Tato zábavná atrakce je tedy častým cílem dětí a mě se to pochopitelně taky líbilo 🙂
Hned vedle jsme se ještě prošli částmi raketoplánu a nahlédli do kabiny.
Flight Simulator – přistání raketoplánu
Museli jsme si zkusit také simulátor přistání raketoplánu. Stačilo usednout za joystick, vybrat jednu ze tří obtížností a následovat pokyny na obrazovce. Dá se vyzkoušet také spojení raketoplánu s vesmírnou stanicí ISS.
Space Center Theater – skafandry, fotky a film
Před vstupem do divadla jsme obdivovali rozsáhlou sbírku skafandrů, od těch prehistorických až po současné, a fotogalerii všech astronautů z misí NASA.
Schody nahoru nás zavedly do divadla Northrop Grumman Theater s největším promítacím plátnem v Texasu, které nabízí shlédnutí asi hodinového filmu. Jeho téma se mění v průběhu roku, my jsme se podívali na film o misích raketoplánů Space Shuttle: Launching our Dreams. V divadle byla asi největší zima, fakt jsme se klepali jak ratlíci.
Space Center Plaza
V centru dění, přímo uprostřed budovy návštěvnického centra, se v průběhu roku střídají různé expozice a výstavy od podmořských příšer, přes pavouky a hady, po semináře se skutečnými astronauty.
Kids Space Place a Martian Matrix – dětská říše
S dětmi se tu počítá všude – atrakcí pro nejmenší je tady opravdu požehnaně. Asi největším lákadlem je pro ně velká pětipatrová Marťanská prolejzačka (Martian Matrix), z níž se dá sjet dolů klouzačkou. Děti si tu můžou hrát, stavět rakety, startovat a přistávat raketoplány atd.
Restaurace Zero G Dinner
O návštěvníky se NASA postará, i když jim vyhládne. V restauraci Zero G si lze vybrat z rozmanitých druhů kuchyní od klasického amerického hamburgeru nebo hot dogu, přes asijská a mexická jídla až po italskou kuchyni. Ale nečekejte nic extra, prostě jako v průměrném fast foodu. Chutnala mi stylová obří vesmírná brambora, plněná nějakou sýrovo masovou směsí.
Obchody se suvenýry
Snad každé návštěvnické centrum v USA má také typický obchod se suvenýry. Většinou nejde jen o nefunkční blbosti typu těžítko, ale spíš věci, které se dají využít a připomenou vám pěkný zážitek (hrníček, propiska, rámeček na SPZku, oblečení atd.).
Replika raketoplánu
Obyvatelé Houstonu byli trochu rozčarováni, když nedostali starý raketoplán do místního centra. Místo něj sem poslali “alespoň” repliku. Byla to velká událost, když ho přivezli do přístavu v Clear Lake. Nákladali ho a vezli asi kilometr po silnici do centra – celá operace trvala tři dny a pozorovalo ji spousta fanoušků. Nakonec zakončili příjezd raketoplánu velkou oslavou pro děti i celé rodiny v JSC.
UPDATE [11/2014]: Ještě větší oříšek byl dostat do JSC originál letadla Boeing 747 (NASA 905), na kterém se raketoplán kdysi převážel. Letadlo totiž mohlo přistát na pár mil vzdáleném letišti Ellington field, ale jak ho dostat přes město do JSC? Museli mu odmontovat křídla a pak po cestě přesouvat spoustu elektrických vedení, odmontovávat semafory z křižovatek atd. Celá operace byla mnohem náročnější než stěhování samotného raketoplánu.
Možná je lepší mít tady repliku – je to přesná kopie originálu, která sice neletěla do vesmíru, ale návštěvníci ji mohou prolézat a zkoumat do posledního šroubku. Dnes už si můžete prolézt obojí i originál Boeingu 747.
Atrakce, které jsem tu popsala, se během roku mění – v létě např. začíná show špičkových skokanů do vody (All American Dive Team), přednášky s astronauty, prezentace o hadech a spousta dalších zajímavostí.
NASA se tak snaží nalákat sem zákazníky po celý rok. Celoroční vstupné je jen o 3 dolary dražší než jednorázové, parkoviště je pak zdarma a platí různé další slevy v restauraci, v obchodu se suvenýry atd.
Co se mi nejvíce líbilo: výlet vláčkem Tram Tour, film a muzeum Starship Gallery, přednáška o vesmírném životě Living In Space, start raketoplánu pěkně zblízka Blast Off a simulace mise raketoplánu v klepajícím se modulu.
NASA Johnson Space Center rozhodně patří k místům, které stojí za to navštívit. Pokud chcete více sofistikovaný zážitek (jen pro starší 14 let) a prohlídku v zákulisí, kam se normální návštěvník nedostane, můžete zkusit VIP Level 9 tour. Za to ale musíte trochu připlatit, v současnosti tento zážitek stojí kolem 180 dolarů. Nebo je tady levnější varianta – oběd s astronautem ($70).
UPDATE [5/2019]: My jsme si díky Martinově práci mohli užívat zákulisí NASA téměř denně, po dobu 7 let. Děti chodili do NASA školky přímo v areálu JSC. Já jsem pro ně každý den jezdila a po cestě domů jsme se často zastavili “na raketách” nebo prostě jen koukat na všudypřítomné srnky. Výuka ve školce byla také lehce přizpůsobena faktu, že zde byly děti různých špičkových vědců, astronautů a leaderů NASA. Děti uměly vysvětlit co je gravitace, jak fungují planety a hvězdy a další věci. NASA se vlastně stala takovým naším druhým domovem a objevila si i na obálce prvního vydaní naší knížky Ze Strahova do NASA.
Leave a Reply