Lístky na basket
Čerstvé nepříjemné události nás donutili rychle přemýšlet, co musíme zažít ještě než nás budou chtít z USA vykopnout.
Jednoznačně jsme se shodli, že zápas v NBA nikde na světě asi neuvidíme a tak jsme začali shánět lístky. Ty se prodávají v rozmanitých cenových hladinách od 25 dolarů až po více než 100 dolarové, ale za VIP se zaplatí i mnohonásobně víc.
Ke koupi jsme využili zajímavou službu Flash seats. Tam lze koupit lístky od lidí, kteří mají celoročně předplacené místo, ale z nejakého důvodu na určitý zápas nechtějí nebo nemůžou jít. Výhoda je v tom, že tyto lístky vychází levněji a vše probíhá elektronicky – jak platba, tak doručení lístků přes email. Jeden lístek nás vyšel na necelých 14 dolarů na sedadlo v horním patře.
Houston Toyota Center
Místní aréna Houston Toyota Center slouží jako domovská základna pro tým Houston Rockets hrající nejvyšší basketbalovou soutěž v USA – NBA. Hraje se tady i druhá nejvyšší hokejová americká soutěž AHL a Toyota Center je domovem týmu Houston Aeros. Aréna hostí nejen zápasy NBA a AHL, ale konají se tu i konference, koncerty a show různých megahvězd. V příštích měsících tu budou koncertovat např. Aerosmith, Coldplay nebo Madonna.
Při návštěvě si lze vybrat z různých úrovní komfortu, od obyčejných sedaček až po velmi luxusní uzavřené lounge. Ty se dají pronajmout pro různé narozeninové party a oslavy nebo zkrátka jen na komfortní pozorování zápasu nebo koncertu. Toyota Center pojme až 19 tisíc návštěvníků.
Fronta – žádný problém
Do haly měli začít pouštět návštěvníky asi hodinu před zápasem, dorazili jsme o ještě čtvrt hodiny dříve. Před Toyota Center už se sešel slušný dav v červenobílých barvách domacího týmu Rockets, ale všichni stáli ukázněně ve frontě.
Na minutu přesně se otevřely brány a tisíce lidí začaly proudit dovnitř. Pracovníci arény byli velmi dobře připraveni na nápor lidí a tak se dav před námi rychle zmenšoval. Hala měla po obvodu otevřeno více vstupů, takže několik tisíc lidí mohlo pohodlně vystát frontu asi za pět minut.
Trochu jsme se obávali, protože jsme neměli jako jedni z mála klasický papírový lístek v ruce. Nechápali jsme, jak by mohla obsluha v tomto množství lidí dohledávat podle našeho řidičáku, jestli máme koupený lístek a zdržovat tak celou frontu.
Došla na nás řada – nejdříve nás oskenovali ručním rentgenem, podívali se do kabelky a zkontrolovali, jestli nemáme profi foťák (délka čočky by neměla přesáhnout 10 cm). Pak přišla na řadu kontrola lístků, kde se naše obavy velmi rychle vyřešily. Paní projela náš texasský řidičák čtečkou, kterou měla připnutou přímo na sobě a ta nám rovnou vytiskla naše lístky. Paní nám popřála pěknou zábavu (ostatně jako všichni co nás obsluhovali) a začala se věnovat dalším návštěvníkům. Za deset sekund vše vyřešeno.
Servis v aréně
Hned za vstupem jsme dostali sponzorské dárky (uzavíratelné nádoby na horké pití) a vydali jsme se vzhůru hledat náš vchod do haly. Uvnitř panoval čilý ruch a v ochozech to žilo.
Přestože už pár minut po otevření se uvnitř pohybovaly tisíce lidí, neměla jsem pocit, že by někde byla tlačenice nebo příliš dlouhá fronta. Po celém obvodu haly byly stánky s různorodým občerstvením (klasické fast foody, barbecue, mexické jídlo, gril, pizza, asijské jídlo, popcorn, bary a restaurace), s fanouškovskými předměty, loterií atd.
Alkohol se dal koupit všude v ochozech arény a mohli jsme ho také veřejně pít, ale přestali ho prodávat před poslední čtvrtinou. Ovšem měli to tam napsané na cedulích, takže se člověk mohl v pohodě předzásobit.
Pochopitelně jsme si chtěli užít pravý americký zážitek se vším všudy, takže jsme si koupili hamburger (dražší než mimo arénu), pivo a obří kýbl s popcornem, který byl šíleně slaný.
Pokud by někdo náhodou nechtěl utrácet, ale měl žízeň, mohl využít několika fontánek s pitnou vodou zdarma.
Než jsme vlezli do haly, prošel kolem nás had pestře oděných fanoušků, bubnujících a skandujících bojové pokřiky “Let’s go, Rockets”.
Zápas
Pohodlně jsme se usadili na našich skoro nejlevnějších místech a přesto jsme dobře viděli. Začli jsme dlabat náš popcorn a popíjet pivo, zatímco hráči se rozehrávali a dělali rozhovory pro TV. Potom oba týmy slavnostně nastoupili a uprostřed se seskupil sbor, který zazpíval hymnu. Celá hala ji vyslechla ve stoje a mnoho lidí se hrdě drželo za srdce.
A zápas mohl začít. Bohužel našim Rakeťákům se moc nedařilo a soupeři z Utah Jazz celou dobu diktovali tempo zápasu. Přesto se docela fandilo. Překvapilo mě, jak byli někteří fanoušci bezprostřední. Pokud dokázal někdo z místních miláčků zakončit svůj útok třeba efektní smečí, lidi to vyburcovalo k šílenství a sborově řvali “Let’s go, Rockets”. Martin fandil taky docela nahlas a několikrát se k němu otočil fanoušek, aby si s ním plácnul.
Pokud zápas přímo negradoval, nefandilo se tak divoce. Přece jen do vyrovnaného zápasu jsme měli dnes daleko. Spíš se jedlo, pilo a diskutovalo a zápas byl jako příjemný doplněk. Jako kdybysme seděli v hospodě na pivku s kamarádama a běželo něco zajímavého v televizi – prostě příjemná sociální zábava.
Show o přestávkách – cheerleaders
Přestávky byly vyplněny perfektní show tak, aby se návštěvník ani chvíli nestihl nudit. Na plac přihopsaly spoře oděné roztleskávačky (cheerleaders), které předváděly vyzývavé taneční kreace. Kdybysme nebyli na basketbalovém zápase, skoro by se to dalo přirovnat k nějakému klubu pro dospělé, kde holky tancují u tyče.
Ale pozor, zdání klame. Američani berou možnost být roztleskávačkou jako velmi prestižní záležitost a není lehké se k takovému týmu dostat. Dotyčné slečny jsou nejen krásné, ale většina z nich navštěvuje i nějakou prestižní univerzitu.
Dívky jsou tu zřejmě natolik oblíbené, že je kluci na rukou nosili 🙂
Trampolínová akrobacie
Další přestávku jsme sledovali show akrobatů na trampolíně. Při saltech lítali opravdu hodně vysoko (odhadem tak 6 až 8 metrů) a přitom dělali různá salta. Jeden to pak opakoval se snowboardem na nohou, druhý si zase vzal lyže.
Další zpestřující aktivita byly hody na koš jednoho z návštěvníků nebo maskota. Maskot týmu byl takovou figurkou, která se snažila bavit návštěvníky vlastně o každé přestávce. Když začal rozhazovat do publika suvenýry, lidi se po nich nadšeně vrhali.
Čest vojákům
Jedna událost o přestávce byla docela dojemná. Pozvali tam vojáky, kteří se právě vrátili z války. Lidi je přivítali velmi bouřlivě ve stoje – na vojáky jsou tady opravdu hrdí.
Pokud jde o tyto momenty, Američani se chovají hodně vlastenecky a naplno projevují své vřelé díky. Ale přijde nám, že to má i druhou stranu mince. Vojáci se po návratu těžko zařazují do normálního života a můžou mít problém, aby je někde vzali do práce.
Výborná show
Jak už jsem naznačila, Houston Rockets bohužel dostali od Utah Jazz na prdel, ale my jsme se přesto velmi dobře pobavili. Zábava a show byla připravená k maximálnímu pohodlí návštěvníků podle hesla “zákazník náš pán” – to Amíci prostě umí. Odcházeli jsme spokojení, pobavení, přežraní a trochu podnapilí. Klidně bysme to podstoupili zas, ale naši bohužel nečekaně nepostoupili do playoff, takže je ve hvězdách, zda-li ještě stihnem nějaký zápas navštívit.
Další zážitky a zajímavosti ze života v USA najdete v naší knize.
Leave a Reply