Martin za 7 let práce v NASA poslal do vesmíru několik svých zařízení, takže jsme sledovali všelijaké vesmírné lety dost často. Holky to měly místo pohádky na dobrou noc 🙂
Tohle byl první let tehdy největší rakety SpaceX Falcon Heavy. My jsme to sledovali ze záznamu večer po práci, zatímco děti nám suše oznámily, že to už dávno viděly. Chodily totiž do školky v NASA a tam jim to pustili v přímém přenosu.
Zatím jsme neměli možnost takovou událost vidět na vlastní oči, protože z Texasu se až donedávna nestartovalo. Po přestěhování do Kalifornie tahle možnost najednou začala být reálná.
Když se po delší době zase plánoval start rakety SpaceX z kalifornské letecké základny Vandenberg, chtěli jsme zkusit štěstí.
21. listopadu 2020, 3:25 ráno – řve budík, nenávidím ho! No jo klasika, zase líná vylézt z pelechu. Tentokrát alespoň nelezu ze spacáku někam do mrazivého rána. Děti z toho taky nadšené nejsou, ale nakonec jsme je dostali do auta celkem rychle a můžeme vyrazit 260 mil (420 km) na sever. Do poslední chvíle nebudeme vědět, jestli nestrávíme těch 9 hodin v autě (tam a zpět) zbytečně. Často se stává, že raketa vůbec neodstartuje, kvůli náhlým změnám počasí nebo kvůli poruše.
Projížděli jsme obrovskou aglomerací Los Angeles a přilehlými městy. Místy se povalovala mlha, mělo to takovou zvláštní atmosféru. Naštěstí nebyl tak velký provoz, ale sami jsme na mnouhaproudé dálnici rozhodně nebyli i když do rána bylo ještě daleko. V LA a okolí asi nikdy nebudete sami, i uprostřed noci.
Za velkoměstem se mnohaproudá dálnice změnila na menší – legendární dálnici 1 (Pacific Coast Highway 1). Ta vede po divokém a krásném kalifornském pobřeží až do San Francisca a mnozí se po ní vydávají na road trip.
Z dálnice PCH 1 jsme uhnuli směrem k vesnici Vandenberg. Poblíž ní se nachází letecká základna Vandenberg AFB odkud raketa měla startovat. Máte několik možností odkud se dá start i přistání sledovat. Buď dole ve vesnici, ale tam prý bývá dost lidí. Zase to je blíž a může to být pěkný rachot (asi lepší zážitek).
Nám se moc nechtělo být někde v davu, tak jsme vyrazili klikatou silničkou Harris Grade Rd nahoru na kopec nad vesnicí. K našemu překvapení, tam už bylo tolik lidí, že celá ta cesta byla lemovaná zaparkovanými auty (hromada Tesel, asi věrní fanoušci Elona Muska). Lidi si tam udělali pikniky a čekali pravděpodobně už pár hodin.
My jsme tak tak našli ještě místo, kde se dalo zaparkovat na kraji cesty a bylo odtamtud vidět i na raketu. Rozestavěla jsem kolem nás stativy s dalekohledy a kamerami, ať si mimojiné trochu zajistíme odstup od lidí co přijdou později a funěli by nám přímo na záda.
Měli jsme asi půl hodiny do startu, což je až moc, když stojíte s dětmi někde na kraji silnice nad srázem a oni se po 5 minutách ukrutně nudí. Lidí přibývalo, mnozí už neměli dobrý výhled.
Pár minut před startem se konečně začalo něco dít – z rakety Falcon 9 stoupá dým. Do rakety se až do poslední chvíle čerpá vysoce podchlazené palivo, které se částečně vypařuje a bezpečnostní ventily ho vypouští ven.
V závěrečné fázi se odkloní přilehlá věž, která raketu drží ve správné poloze až do startu.
Všichni jsme nervózní, jestli se něco na poslední chvíli nepokazí. Martin s dětma sleduje na mobilu přímý přenos s komentářem ze SpaceX kanálu. Už mi hlásí že to bude – začínají odpočítávat 10 … 9 … 8 … vždyť už to startuje!!! Dívejte se na raketu a ne na mobil 🙂 Přímý přenos měl pár sekund zpoždění.
Zajímavé je, že vidíte jak raketa letí, ale docela dlouho není vůbec slyšet. Je to totiž tak 10 mil daleko a zvuk dorazí později, když už je raketa vysoko nad zemí. Když to přišlo naše děti se bály, že je to zemětřesení (viz video níže). Takový hluk to nebyl, spíš jako hlasitější letadlo. Myslím, že pozorování zezdola z vesnice bude trochu jiný rachot.
Koukali jsme všichni nahoru na raketu Falcon 9, jejíž ohnivý “ocas” byl mnohonásobně delší než samotná raketa.
Raketa se rychle zmenšovala až nám úplně zmizela z dohledu.
Kdesi na hranici vesmíru, asi 100 km vysoko, se první stupeň (dolní část rakety) odpojí a začne se vracet na zem. Zatímco druhá část vynáší satelit na oběžnou dráhu. Není problém se dostat vysoko, ale musí nabrat obrovskou rychlost, aby se na orbitu vůbec dostal. Druhá část rakety, poté co doručí satelit na oběžnou dráhu, shoří v atmosféře.
To jsme samozřejmě neviděli, i když jsme měli dalekohledy a na jedné kameře 200 mm objektiv. Na zážitek to stačí, ale na pěknější fotky a video si musíte vzít něco lepšího.
Čekali jsme pár minut na návrat rakety a někdo v davu zakřičel, že Falcon 9 už vidí! Všichni okamžitě zvedali hlavy a pátrali po obloze.
Je to zážitek, když vidíte raketu padat tak rychle dolů k zemi. Až teprve pár set metrů nad zemí se zaply motory, které raketu postupně zabrzdily a ona přistála kousek od místa, kde vystartovala.
To ještě není vše, buďte připravení co přijde – v našem případě to trvalo pár vteřin. Ozvala se taková rána, že jsme se leknutím málem po… Sonic boom – je to tím, že se raketa vrací z nadzvukové rychlosti a to vytvoří ránu jak z děla, dvoj až trojnásobnou.
A to bylo vše – celé to trvalo jen pár minut. Jeli jsme sem asi 4,5 hodiny a čekal nás stejně dlouhý návrat domů. Ale stálo to za to a klidně bych jela znovu!
Mrkněte na video:
Po cestě domů jsme si ještě udělali zastávku na pěkné malé pláži Refugio State Beach.
Děti se aspoň trochu proběhly a uvařili jsme si náš oblíbený Beef Stroganoff z pytlíku.
Některé děti se dokonce koupaly v moři a neměly ani neopren. Asi jsou podstatně otužilejší než my. Mě se zdá to moře ledové i v létě 🙂
Holky připravily dort z písku a pak už byl čas vyrazit na dlouhou cestu domů. Byl to náročný den, ale užili jsme si to!
Leave a Reply