Založení účtu v bance, kreditní historie a SSN

Banka a kreditní historie

Jedna z nejnutnějších věcí, kterou jsme museli vyřídit co nejdříve, byl účet v bance. Hledali jsme banku, kde by nám rovnou vystavili kreditku, abysme mohli okamžitě začít budovat svou kreditní historii (credit history). Ta je v Americe velmi důležitá.

Na základě špatného credit score může být zamítnuto pojištění, půjčka, bydlení nebo dokonce zaměstnání. Ovlivňuje také výši případné půjčky (loan), její úroky (interest) nebo různé zálohy (deposit).

Kreditní historie se buduje tak, že si člověk půjčuje a splácí přesně tak jak má. Pokud platí včas a celou částku, nejenže to bývá zadarmo (platí se jen roční poplatek za kartu, obvykle cca 0 – 40 dolarů), ale roste pomalu i kreditní skóre. Banka totiž dává informace o řádném splácení úřadům (credit bureau). Člověk s dobrým skóre je pak hodnocen jako “důvěryhodný” a banky začnou samy posílat třeba lepší kreditky a výhodnější půjčky atd.

Háček je v tom, že na začátku nemáte žádné kreditní skóre. Všechno je dražší a některé věci jdou velmi komplikovaně zařídit. Někdy to ani nejde, protože to neschválí. Například je automaticky dražší pojištění. Později jsme měli problém při koupi auta – leasing neschválen, půjčka velmi vysoká. Na zajištění elektřiny jsem protelefonovala hodiny, musela jsem složit nevratný deposit a faxovat někam citlivé zneužitelné údaje a doklady. Podobná situace nastala při žádosti o pronájem apartmánu – schválili nám to, ale museli jsme složit deposit 500 USD (taky to nemuseli schválit vůbec).

Problém je, že budovat kreditní skóre z nuly je tak trochu začarovaný kruh – jak si půjčit, když vám banka neschválí ani kreditku? Jedinou možnost, kterou jsem našla je tzv. secured credit card. Bance se zaplatí deposit zpravidla ve výši pár set dolarů (může být i více), který si banka ponechá rok nebo i déle, bez možnosti tyto peníze využít.

Za to klient dostane půjčku ve výši tohoto depositu (credit line, credit limit) a může začít klasicky nakupovat – platit kreditkou (půjčovat si) a hlavně včas splácet celou částku – to je nejdůležitější. Nedoporučuje se ovšem utrácet bezhlavě, optimálně tak na hranici 15%, maximálně 25% svého credit limitu.

Naše kniha o životě v USA

Více tipů jak efektivně vybudovat excelentní kreditní skóre co nejrychleji a jak zásadní vliv na život v USA to může mít, najdete v naší knize Ze Strahova do NASA.

Budování kreditní historie je tedy vlastně docela opačné chování než je zvykem v Česku, tj. člověk je NUCEN si půjčovat a kupovat nejdříve na dluh. Na růst kreditního skóre naopak nemá vliv výše peněžních prostředků na běžném účtu ani kolik tam měsíčně přichází.

Bankovní pojmy a místní zvyklosti

Při výběru vhodné banky jsem narazila na další zvláštnosti a pojmy, které mi nebyly zpočátku úplně jasné. Např. bankovní převod peněz z účtu na účet (wire transfer) je v případě běžného účtu docela drahá záležitost. Příchozí platba v rámci USA stojí kolem 20 USD, odchozí bývá ještě dražší. Proto se to takhle obvykle nedělá. Existují jiné způsoby jak realizovat platby a přijímat peníze na účet.

Pro pravidelný příchozí příjem se hodí Direct Deposit, např. na výplatu od zaměstnavatele. Ten má navíc výhodu, že si pak banka většinou neúčtuje žádný poplatek za vedení účtu, pokud tam přijde výplata každý měsíc.

Naopak na placení z účtu je vhodná služba Bill Pay, také bývá zdarma. Jednoduše si na stránkách svého online bankingu kliknu na poskytovatele služby – mají tam připravený seznam, takže nemusím někde lovit číslo účtu kam to chci poslat.

Další způsob je platba přímo přes web poskytovatele zadáním čísla účtu. Tento způsob se nazývá Automated Clearing House (ACH). Případně lze zaplatit přes internet zadáním údajů z platební karty, podobně jako je zvykem v ČR.

V Americe se také často používají šeky – na zaplacení pohledávky i na vložení peněz na účet. Bankomaty (ATM) narozdíl od českých umí peníze také přijímat.

Abych si ve všem udělala trochu jasno, docela jsem uvítala možnost využít Live Chat. To je služba nabízená nejen bankou. Když brouzdáte po netu a chcete něco koupit nebo třeba založit účet, vyskočí na vás okno, jestli si chcete “pokecat” s obchodním zástupcem. To je docela příjemný způsob jak získat alespoň základní přehled o neznámých bankovních pojmech, místních zvyklostech a službách.

Založení účtu v bance, kreditní karta

Dostávám se konečně k tomu nejdůležitějšímu – jak založit účet. Američani můžou zakládat online, my jsme museli do banky osobně. Zase tady byl menší problém – jak bez auta dovézt do banky pár tisíc dolarů. Autobus jezdí přes nepěkné čtvrtě a tak jsme zase poprosili naši realitní agentku.

K založení účtu je obvykle třeba Social Security Number (SSN) a adresa. Mít adresu znamená dokázat, že tam opravdu bydlíme, tj. přinést třeba dopis, který na tuto adresu přišel. Jsme tu teprve tři dny a účet potřebujeme hned. SSN teprve Martin půjde zařídit, já mám z minula.

Přesto banka občas udělá výjimku – zřejmě zapůsobilo to, že má práci u státní instituce (papíry jsme měli sebou), a tak nebylo třeba ani SSN ani důkaz adresy. I když později nás začali bombardovat, ať jim SSN hned dodáme. Založili jsme společný účet (joint account) a já jsem rovnou požádala o secured kreditní kartu. Martin zatím nemohl, protože tam to SSN bylo potřeba, bez výjimky. Alespoň jedna kreditka se teď bude hodně hodit. Ani ne tak proto, že bysme neměli peníze. Spíš chceme využít toho, že budeme muset koupit dost nových věcí a můžeme tím začít hned zvyšovat své kreditní skóre. I tak to bude trvat měsíce než se to nějak projeví.

Sečteno a podtrženo – za společný účet nebudeme nic platit, ani poplatky za příchozí a odchozí platby. K běžnému účtu nám oběma vystavili zdarma debetní kartu (debet card), jak ji známe z Čech. Jediné co teď platím je 25 USD ročně za kreditku. To se doufám změní až se mi zvedne krditní skóre a dostanu lepší kreditku (zdarma).

Bezpečnost

Otázka bezpečnosti se tady řeší mnohem méně než v ČR. Placení přes internet jde někdy i přes nezabezpečené stránky (normální http) a nelze se tomu moc vyhnout (platba pojištění, které už je schváleno).

Další věc jsou platební karty – z Čech mám na paměti, že kartu musím mít pořád na očích, když s ní platím. To tady vůbec nejde. Když jsme byli kupovat auto, tak ji někam odnesli a vrátili se za pár minut s tím, že si ji okopírovali. Nebo v hospodě, když nechceme platit rovnou, vezmou si ji a nechají u sebe dokud nejdem domu a nemáme zaplaceno.

Dalším příkladem je placení šekem. Prostě se vypíše šek na určitou částku, ale nikde se neověřuje, jestli je šek krytý (je na účtě dostatek peněz). Docela chápu proč tento způsob platby není akceptovatelný v Čechách. Na druhou stranu tady lidi vědí, že podvody jsou tvrdě trestány a tak je to zřejmě méně láká nebo jsou poctivější? Víc se tady hraje na důvěru a když je porušena, tak je zle.

SSN

Ihned po zařízení účtu v bance jsme skočili i na místní sociálku (Local Social Security Office), kde si Martin požádal o své Social Security Number (SSN). Pochopitelně musel mít všechny papíry o zaměstnání sebou, číslo totiž nedostane každý kdo si o něj požádá (tady ilegálové narazí).

Dostal papír, že si o číslo zažádal a za pár týdnů mu přijde poštou. Jde o životně důležité číslo, bez kterého tady nelze skoro nic zařídit, všude ho prostě chtějí. Je to v podstatě něco podobného jako naše rodné číslo, bez něj jste nikdo.

Tady se zase nabízí úvaha k té bezpečnosti. Všude nás nabádají ať nedáme číslo z ruky a nikde ho nezveřejňujem, protože toho lze zneužít. Ale tam kde přijdem o něco požádat (bydlení, zaměstnání atd.) ho musíme uvádět. Oni pak podle něj zjišťují jaká je naše kreditní historie, tj. jak jsme důvěryhodní. A jsme u problému, který už jsem popsala – jsme zatím považováni za nedůvěryhodné a musíme se snažit to změnit budováním své kreditní historie.