Sedli jsme do auta a uháněli dál do Wyomingu. Krajina se zase trochu změnila, projížděli jsme kolem Bighorn Mountains. Tady se odehrála bitva u Little Big Hornu. K večeru jsme dorazili do městečka Cody a pomalu jsme začali řešit, kde uskutečnit náš první nocleh.
Před hranicemi nejstaršího národního parku na světě Yellowstone NP bylo několik tzv. campgrounds. To není kemp, jak ho známe, ale jakási půda pro kemping. Není zde trvalý správce, prostě přijedete, u brány je pár užitečných informací a schránka, kde se mají ráno při odjezdu nechat peníze za využití placu.
Tady jsme se dočetli, že si máme dát pozor především na medvídky Grizzly. Byly zde i rady co dělat při setkání s tímto chlupáčem a že za žádnou cenu nebrat s sebou jídlo do stanu. Majka trochu hysterčila, proto s Palem spali v autě, my s Vencou jsme si řekli, že to nějak přežijem a postavili jsme si venku stan. Neměla jsem obavy, že bysme měli nečekanou návštěvu, ale v noci mě vzbudila zima a nějaké zvuky zvenku. Musím přiznat, že strach jsem v tu chvíli docela měla. Ráno za světla jsme vedle našeho stanu našli ceduli GRIZZLY BEAR AREA – SPECIAL RULES APPLY:-)
Brzo ráno jsme chtěli vypadnout, aby nás tam nenašel správce, chtěli jsme ušetřit. Čekal nás náš první opravdový park a hned ten největší v USA. A to jsme se jen na chvíli zastavovali na “hlavních” místech. Zastavili jsme na břehu Yellowstonského jezera. Ze svahů unikala horká pára.
Pokračovali jsme dál k Pelican Walley, kde se po louce potulovalo stádo bizonů. Ti nám zatarasili silnici, všichni lidi v autech trpělivě čekali až nám uvolní cestu. Někteří si je fotili otevřeným oknem z auta a bizoni jim strkali hlavu dovnitř:-)
Další zastávku jsme udělali u místa, kde bylo několik nádherných jezírek a gejzírů. Pokračovali jsme dál, ale pokaždé jsme museli někde zastavit, protože bylo na co se koukat.
U řeky se pásli jeleni. Jeli jsme dál po silnici, ničeho bysme si ani nevšimli, ale pár aut z ničeho nic zastavilo – na louce zápasili jeleni mezi sebou.
Následoval Grand Canyon of Yellowstone – právem se tak toto místo nazývalo. Strmé stěny kaňonu hrály všemi barvami, na jeho dně tekla řeka a vše dokresloval vodopád.
Projížděli jsme lesem, kde byly patrné známky požáru. Další zastávka se uskutečnila u Norris Geyser Basin – opět místo se spoustou jezírek s krásně modrou vodou.
Počkali jsme si na “výbuch” gejzíru Steamboat – ten drží primát ve výšce “výstřiku”. Jednou za sto let se stane, že voda tryská až sto metrů vysoko. My jsme bohužel neměli to štěstí, ale i tak to byl zážitek. Gejzír pravidelně vybuchuje v rozmezí asi hodiny.
Popojeli jsme k Mammoth Hot Springs, kde nás čekala terasa zatopená horkými prameny.
Po pár dalších ujetých mílích jsme zastavili v oblasti nejoblíbenější atrakce parku – Old Faithful Geyser. Je to atrakce doslova – v oblasti je komplex pro turisty a na gejzír se chodí dívat opravdu nechutná masa lidí. Ve visitor centru najdete něco jako jízdní řád, kdy přesně gejzír vybuchuje. Kolem něj jsou postavené tribuny, kde se v daném čase shromáždí moc turistů a po dokončeném představení všichni tleskají – to nás trochu znechutilo.
Proto jsme se šli projít po stezce trochu dál a byli jsme odměněni pohledem na Morning Star Pool. Byli jsme uchváceni pohledem do hlubokého oka, s křišťálově čistou vodou. Trvalo nám celý den projet tento nádherný park.
Grand Teton
Schylovalo se k večeru a my jsme pospíchali do dalšího parku, plán byl bohužel nabitý. Grand Teton NP se nachází hned vedle Yellowstonu. Měli jsme čas vidět ho jen z auta, což je velká škoda.
Obdivovali jsme horské velikány, kde se ještě držel sníh. Zastavili jsme u Jackson Lake a tak tak jsme stihli překrásný západ slunce.
Moc jsme se nezdržovali, protože nás opět čekala noční jízda. Už byla hluboká noc, projeli jsme kouskem státu Idaho a kolem jedné hodiny ráno už jsme toho měli pokrk a zakotvili u jezera Bear Lake ve státě Utah, v campgroundu.
Utah – Salt Lake City
Čtvrtý den jsme se probudili do mrazivého rána a už v šest hodin jsem opouštěli místo noclehu. Kolem poledne jsme dorazili do Salt Lake City, dějiště zimních olympijských her. Šli jsme se projít k vládní budově Capitolu…
… a k mormonskému chrámu.
Dnes nás čekala dlouhá cesta až na konec státu Utah a pak dál přes celou Nevadu, až do Kalifornie.
Vydali jsme se krajinou nekonečných dálnic. Zpočátku jsme jeli po Dwight D. Eisenhower highway a kochali se Great Salt Lake Desert. Na chvíli jsme si udělali pauzu, poušť vypadala jako zasněžená plocha, v dáli se tyčily hory.
Vzhledem k velkým rozměrům této pouště je zde vybudována dráha Bonneville Speedway, kde se překonavají světové rekordy v maximální rychlosti. V roce 1970 tady Gary Gabelich dosáhl rychlosti 1001 km/h na stroji Blue Flame.
Nevada
Po náročných 500 mílích v autě jsme dorazili do Rena, kolem půlnoci jsme už ve státě Kalifornie opět hledali campground na spaní.
Leave a Reply