Campus University of Houston
Campus je obecně místo, kde se nachází školní budovy a zázemí. Nejen stavby, kam lidi chodí na přednášky, ale i místa, kde žijí, baví se, nakupují atd.
Campus University of Houston se rozkládá na přibližně 2.7 km2 plochy.
Mimo univerzitních budov a mnoha plných parkovišť tu najdete také perfektně vybavené sportovní centrum, přilehlý stadion Robertson Stadium, pár hřišť, divadlo, hotel, koleje, několik fastfoodů a restaurací, obchod se základními potravinami i obchod s knihami, pomůckami a hlavně s oblečením ve školních barvách.
Překvapilo mě, kolik lidí tu chodí v oblečení, které je laděno do barev univerzity (červené a bílé) s nezbytným nápisem UH nebo Cougars (univerzitní tým amerického fotbalu, kterému všichni fandí). Minimálně třetina lidí má na sobě alespon menší doplněk, který dává jasně najevo, za který tým kopou a jsou na to úžasně hrdí.
Lidi
Složení lidí na campusu je hodně rozmanité – lehce převažují běloši, těsně následují Asiati a Hispánci, o něco méně je černochů. Pohybuje se tu pár tisíc neamerických studentů pocházejích z Číny, Indie, Vietnamu, Jižní Korei, Nigerie, Venezuely, Mexika, Saudské Arábie, Turecka, Taiwanu atd. Ze začátku je to docela zvláštní pocit zvyknout si na tu směsici ras a kultur, ale je příjemné že si tu můžeme vybrat z rozmanitých druhů jídel. Také tu na nás nekoukají divně, že jsme odjinud, skoro všichni jsou vlastně odjinud.
Většina pracovníků fakulty, kde jsem byla na pár pracovních schůzkách, má v životopisech počáteční fáze studia v domovské zemi (většinou Indie a Čína) a doktoráty už mají americké, stejně jako pracovní zkušenosti. To sebou přináší také další podstatnou výhodu – je jim dobře rozumět.
Je zajímavé, že ani moc tlustých lidí jsem tu neviděla. Spíš naopak, dost jich tu běhá nebo se o sebe jinak stará. Obezita se objevuje spíš u lidí v chudších a méně vzdělaných vrstvách, tady na campusu ne.
Bydlení na koleji Calhoun Lofts
Bydlení na místním campusu sice nazývám kolejí, ale je to spíš levnější hotel dobré kvality s veškerým zázemím k pohodlnému životu.
Kulečník, business centrum, posilovna na každém patře, stejně tak pračka a sušička. V Calhoun Lofts, kde jsme strávili první měsíc, mají nahoře terasu s pohodlnými gauči a pěkným výhledem na mrakodrapy v downtownu.
Náš kolejní byt byl plně vybavený – zařízená kuchyňka, obývák s gaučem a TV, ložnice s postelí, pracovním stolem a židlí, koupelna a WC. Se strahovskými kolejemi se to nedá srovnat:)
Jen jsem nepochopila ten design – části zdí a stropu byly z takovýho hnusnýho betonu.
Pro studenty bydlící na campusu se pořádají různé akce, kde mají zdarma občerstvení a program. Aby ne, taky platí školné, o kterém se nám Čechům ani nesní – rok studia na UH vyjde na cca 15 tisíc dolarů, pro Texasany je to přibližně polovina.
Mezi historickými i moderními budovami campusu jsou zelené parčíky, kde se všude prohánějí veverky. Když jsem je začala fotit, rozběhly se ke mě zjistit co to tam cvaká 🙂 Nebo možná čekaly, že dostanou něco k jídlu.
V jedné části studentského městečka jsou fontány – ideální pro odpočinek při náročném studiu.
Prostředí campusu, přestože je obklopeno nepříliš pěknými čtvrtěmi, je velice příjemné pro život.
Sport
Sportovní a rekreační centrum Campus Recreation and Wellness Center pro studenty a zaměstnance univerzity nabízí přímo geniální možnosti jak se vyřádit a odpočinout si.
Pro studenty je to zdarma, zaměstnanec zaplatí 27 dolarů měsíčně a rodinný příslušník 22 USD. V jedné rozlehlé budově se nachází obrovská posilovna, bazén včetně skokanských věží, několik hřišť na basketbal, fotbal, volejbal, badminton, squash, racquetball, lezecká stěna, běžecká dráha, místnost na aerobic, bojové umění, šerm a spousta dalšího.
Vše je na jednom místě, zaplatí se jeden poplatek a navíc půjčují zdarma vybavení, takže není potřeba si nosit vlastní. Můžu si půl hodinky zalézt na stěně a když mě to přestane bavit, jdu si třeba zaházet na koš nebo zaplavat, prostě podle chuti.
Nabízejí také členství v různých sportovních klubech, které pořádají třeba výlety do přírody, za dobrodružstvím atd. (outdoor club), možnost zapsat se na různé zajímavé kurzy (záchranářský, potápěčský) nebo lze využít služeb profesionálních trenérů.
Pokud je někdo velmi dobrý, může reprezentovat univerzitu v téměř profi týmech. Ty možnosti jsou tady úžasné a lidi to tady docela využívají. Jsou tady “namakaní” lidi, ale najdou se tady i lehce obézní, co se snaží se svou nadváhou bojovat.
Radost mi dělají i takové drobnosti jako skříňky na kód – žádné strkání mincí jako zálohy nebo nošení klíčů, prostě přijdu, vyberu si nejbližší skříňku, zamknu a jdu sportovat. Jak jednoduché. Centrum také nabízí za směšných 12 dolarů na semestr možnost brát si čisté ručníky a po sportu je jednoduše zahodit do připravených košů.
Ze sportovního centra jsem opravdu nadšená, snažíme se ty možnosti hodně využívat. Nejčastěji chodíme hrát badminton a squash, jednou jsme zkusili také zde velmi populární racquetball. To je šílenost s hopsakoulí – nechápu jak se dá udržet míček ve hře, když mě každou chvíli přeskočí. Raději jsme zůstali věrní starému známému squashi.
Martin si jde občas zaplavat. Také jsme byli lézt. Když zjistili, že máme zkušenosti, nabídli nám absolvování bezpečnostního kurzu, abysme se mohli jistit sami. Ten jejich certifikát jsme ale nezískali, protože oni jistí jinak (levá ruka musí být stále za pravou, když se dobírá) a striktně trvali na tom, že musíme jistit podle nich. To mi přišlo dost nebezpečné, když mám zautomatizované pohyby více jak deset let, pak člověk může v nepravou chvíli zazmatkovat a udělat chybu.
Na ten jejich certifikát jsem se radši vyprdla a nechala se jistit od nich. Vychytala jsem zrovna borce, který se věnoval víc zpívání a tancování na vyřvávající Nirvanu, místo aby mě jistil. Když jsem si sedla, nechal mě sjet o 3 metry dolu a lezla jsem jedno místo pořád dokola:( Snad příště vyfasuju někoho zodpovědnějšího, personál se tu dost střídá. Dá se využít i samojistících lan, kde není potřeba žádný jistič.
Hospoda a vynikající texasské pivo
Po sportu většinou rádi využíváme studentský bar hned naproti. Myslela jsem si, že pivo venku na zahrádce si v Americe jen tak nedám. Nevím jaké má na to Texas zákony, ale tady tohle evidentně jde, paráda. Tady jsem si oblíbila místní texasská piva Ridgeback a Elda M. – jsou tak nějak hutnější a výraznější než ty naše vodovky:) Později nám zachutnalo i pivo z nedalekého Shineru, které vaří potomci dávných českých a německých imigrantů. Také výborné. To by mě nikdy nenapadlo, že mi v Americe zachutná pivo.
Parkování na campusu
Parkování je jedno z velkých mínusů campusu UH, je to skoro noční můra. Parkovišť je tu opravdu hodně, část je pro studenty, jiná pro profesory atd., cena se podle toho liší (100 – 700 USD za semestr nebo 3 USD za den pro návštěvy).
Na to že se mnohdy ani nedá zaparkovat se mi tohle zdá jako velmi špatná služba (zatím jedna z mála v USA). Jak to vypadá? Přijedu na jedno z mnoha parkovišť a začnu kroužit kolem spolu s dalšími 20 až 30 auty. Vypadá to jako když dravci krouží nad svou kořistí a čekají na vhodný úlovek. Jakmile jde někdo po parkovišti pěšky, vydá se za ním několik aut, protože je šance, že odjede autem a uvolní se jedno místo. A tak to jde pořád do kola.
Někdy je to opravdu štěstí, když se podaří zaparkovat za pár minut, ale jednou mi volal Martin po více než hodině, že stále ještě nenašel volné místo. Teď se situace o trochu zlepšila, protože už si mohl zaplatit parkování pro zaměstnance, kde je větší šance chytit flek.
Super Bowl
Poprvé jsme měli možnost zažít atmosféru finále ligy v americkém fotbalu – Super Bowl. Je to pro Američany významná událost, dalo by se říct svátek. Hodně o tom diskutují, těší se a fandí. Během Super Bowlu se utratí miliony dolarů za jídla dovážená domu. U nás na koleji Calhoun Lofts uspořádali pro studenty akci nahoře v kinosálu a přilehlém Sky Lounge (s výhledem na downtown Houstonu).
Překvapilo mě jak rozdílná je pařba na americké koleji ve srovnání třeba s českým Strahovem. Tady to zajistí studentská organizace, připraví jídlo a pití. V Čechách by se asi pořídil sud a začalo by se popíjet a fandit. Tady je to podobné, akorát bez toho alkoholu, místo toho začíná opravdová žranice. A fandí tady taky docela dost, i lidi, kteří vypadají, že jsou odjinud (Asiati).
Samotný přenos Super Bowlu je spíš společenská událost, po poločase vystoupila Madonna v mega show jakoby šlo o samostatný koncert (líbilo se mi to). Sportovní přenos je velmi často přerušován reklamou, za kterou inzerenti zaplatí i 4 miliony dolarů za 30 sekund. Musím říct, že i sledování reklamy bylo zábavné, protože se firmy snaží ukázat v co nejlepším světle a tak uvádí premiéry svých nejlepších kousků. Nejednou se stalo, že celý kinosál propukal v hurónský smích, včetně nás. Byla to celkem zábava.
Samotný americký fotbal není překvapivě jen o tom, že se parta hromotluků pomlátí, ale je to celkem strategická hra. O fotbale jsem slyšela dobrý vtip. Nejříve malé vysvětlení: quarterback je v americkém fotbalu velmi důležitý hráč (rozehrávač) a quarter je čtvrtdolar (mince). A teď ten vtip:
A guy took his blond girl friend to her first football game. They had great seats right behind their team’s bench. After the game, he asked her how she liked the experience. “Oh, I really liked it,” she replied, “especially all that cute guys with the big muscles and tight pants; but I just couldn’t understand why they were killing each other over 25 cents.” Dumbfounded, the boy asked, “What do you mean?” “Well, I saw them flip a coin and one team got it and then for the rest of the game, all they kept screaming was: ‘Get the quarterback! Get the quarterback!’ I was like: Helloooo? It’s only 25 cents!” 🙂
Chcete-li se dozvědět více o životě v USA, přečtěte si naši knihu Ze Strahova do NASA.
Leave a Reply